Poprvé a naposledy. To jsem o Indii prohlašoval po mé první tříměsíční návštěvě. Od té doby jsem se tam už třikrát vrátil. Proč? To se ptám někdy i sám sebe. Obzvlášť, když jsem dvacet hodin ve vlaku a už bych si nejraději dal sprchu a lehl si na rovnou nepohybující se postel s alespoň 10 centimetrovou matrací.

Na Indii si musí člověk v první řadě zvyknout. Při první návštěvě to může trvat klidně i týden, dva. Je to jiný svět. Všudypřítomná posvátná zvířata - krávy, které mají přednost všude a to i v dopravě třeba na hlavní třídě v Novém Dillí. Velká města, obzvláště jejich horší části jsou o hluku, smogu a odpadcích. Ty lepší části bývají uklizené a dokonce hlídané – smogu se ale neubráníte nikde.

V Indii je úplně jiný přístup k osobnímu prostoru. Ten tu neexistuje. V metru, ve vlaku, v autobuse, či na ulici se na tebe budou lidé tlačit. Rozhovor z očí do očí se může změnit ve velmi intimní zážitek, kde o překvapení není nouze.

Pokud chceš věci opravdu zažít, tak zapomeň na Evropský standard. Chceš-li opravdovou zkušenost u místních lidí budeš si muset zvyknout na jezení rukama na hliněné podlaze, toaletu formou díry v zemi, kyblíkovou sprchu z nedaleké řeky, či studny. Za to všechno dostaneš zážitek, na který nikdy nezapomeneš.