„Bohatý národ. Materiálně, historicky, kulturně, ale hlavně lidsky. Obyvatelé Íránu se považují za Peršany, nikoli za Araby. Jsou velmi přátelští, milí. Snaží se navázat řeč, i když neumí jiný než jejich rodný jazyk – Farsi.

Usmívají se na potkání a nebojí se dlouhého očního kontaktu. Místní ženy jsou velmi výřečné a rády zabřednou do konverzace i s cizinci. Muži jsou méně komunikativnější. Hlavně pokud se mají bavit s cizí ženou (toto už je záležitost náboženství). Obecně vzato si místní lidé užívají otevření hranic po více než třiceti letech, kdy do země nemohli cizinci. I kvůli tomuto faktu jsou místní velmi pohostinní a sdílní. Určitě se nebojte zajít na návštěvu, na kterou budete určitě při cestování po Íránu pozváni.

Původním náboženstvím Persie je Zoroastrizmus, což je nejstarší monoteistické náboženství světa. Islám se na území Íránů začíná šířit okolo roku 650 našeho letopočtu. Postupem času si získal pozici hlavního náboženství.

Do roku 1979 vládl v Íránu král (shah). V tomto roce propukla Íránská revoluce vedená Ajatoláhem Chomeinim. Ten sesadil doposud vládnoucího Mohammada Rezu Pahlaviho. Tímto krkem byla završena historie Perské říše trvající přes 2 500 let. Během roku 1979 došlo k výraznému přitvrzení v dodržování muslimských tradic. Bylo zrušeno království a zavedena Islámská republika Írán (oficiální název Íránu). Ústava byla provázána s náboženstvím. Země se v této době uzavřela až do roku 2015, kdy došlo k mezinárodním dohodám a znovuotevření Íránského trhu. V této době se začíná Írán opět zaměřovat na turismus.

Aktuálně je většina Íránské populace nespokojena s monokratickým režimem. Sankce, které byly na Írán uvaleny ze strany USA v listopadu 2018 ekonomiku opět velmi rozkolísali. Lidé přicházejí o úspory a situace, zde z ekonomického pohledu není ideální.