Představte si místo, kde se mraky líně převalují přes ostré, sněhem pokryté štíty šestitisícovek, zatímco vy stojíte dole v údolí, prsty zabořené do drsné, sluncem vyhřáté žuly. Vzduch je tady v nadmořské výšce přes tři tisíce metrů průzračně čistý a je ho výrazně méně. S každým nádechem cítíte lehkou vůni eukalyptů a v dálce slyšíte zvonění zvonců pasoucího se dobytka. Vítejte v srdci peruánských And, v okolí města Huaraz. Pro outdoorové nadšence je toto město známé především jako mekka vysokohorské turistiky a horolezectví v pohořích Cordillera Blanca a Cordillera Negra. Co však mnozí netuší, je, že Huaraz a jeho bezprostřední okolí skrývají skvělé možnosti pro čistokrevné sportovní lezce a bouldristy.
Skalní lezení v Peru, a právě v okolí Huarazu, zažívá v posledních letech obrovský boom. Zapomeňte na přeplněné evropské sektory. Zde na vás čeká divoká krása, rozmanitost skalních materiálů a hlavně – autentická atmosféra s nádhernými výhledy. Pojďme společně prozkoumat ty nejlepší vertikální hřiště, která tato jihoamerická země nabízí.
Huaraz leží ve výšce 3 000 m n. m. První dva až tři dny nespěchej na těžké cesty. Dejte svému tělu čas si zvyknout. Pij hodně vody, vyzkoušej tradiční čaj z koky (mate de coca) a začni lehčími sektory.
Nejlepší doba pro lezení v Peru (v oblasti Cordilleras) je během takzvaného „andského léta“, což je suché období trvající od května do září. Dny jsou plné slunce a modré oblohy, noci však mohou být chladné.
Přestože v Huarazu najdeš několik outdoorových obchodů a půjčoven (hlavně kolem parku Jose Olaya), doporučuju si přivézt vlastní vybavení. Lezečky, sedák, lano, presky a jistítko. Lano (ideálně 60-80 m kvůli dlouhým cestám) a sadu expresek (12-16 ks).
Skalní lezení v Peru v okolí Huarazu není jen o sportovním výkonu. Je to o setkávání se s usměvavými místními obyvateli v barevných krojích, o sdílení zážitků s komunitou lezců z celého světa v místních hospodách (zejména Bonustrack), hostelech (Cayesh guest house, Qumir packers, Big mountain), kavárnách.
Los Olivos je čtvrť v Huarazu, kde když projdeš méně upravenou zástavbou, dojdeš k řece, přejdeš chatrný most. Zaplatíš pánovi 15 SOLů, protože se o skály a prostředí stará a jsi u cest od 5 po 7B včetně pár vícedelkových cest.
Moc hezký výhled na zasněženou Cordileru Blancu. Příjemné prostředí včetně lavek se stříškami, kam si můžeš dát cajky a odpočinout od sluníčka.
Skvělá varianta na odpoledne, kdy už na skálu nepraží sluníčko.
Z města stopni auto na ulici a řekni, že chceš na Zona escalada de Los Olivos. Doveze tě ke schodům dolů mezi domy. Vem první doprava, pak první doleva, dojdeš k řece. Auto by nemělo stát více než 10 SOLů dohromady.
Pokud bychom měli toto místo popsat jednou metaforou, je to jako kdyby slavný architekt Antoni Gaudí navrhl obří kamenné bludiště pro obry a pak ho nechal zkamenět uprostřed andské náhorní plošiny (Altipiana) ve výšce 4 290 metrů nad mořem.
Tento „kamenný les“ (bosque de piedras) je domovem stovek sportovních cest. Zdejší vulkanický tavenec (tuf) nabízí neuvěřitelné tření a fascinující chyty – od ostrých lišt až po obří „kapsy“.
Na své si zde přijde opravdu každý. Najdete tu lehké cesty od 5a pro začátečníky, až po náročné projekty v obtížnosti 8a a výše pro zkušené borce.
Hatun Machay leží asi 75 km jižně od Huarazu. Z hlavní silnice sjede autokar či taxi na prašnou cestu. Od parkoviště, kde dříve stávalo refugio, je to k prvním skalám 5 až 10 minut chůze po rovné louce. Dříve se jednalo o nejvýše položené sportovní lezení na světě. Budeš lézt ve výšce 4 300 metrů nad mořem!
Malá lezecká oblast severně od Huarazu. Vůbec první sportovní lezecká oblast ve městě. Celkem 8 cest o obtížnostech 5-7a. Nejlepší lezení ráno/dopoledne. Od 12 je skála na slunci a je tam dost horko.
Výhodou je, že si po lezení můžeš skočit do horkých pramenů za 2 SOLy, které jsou nedaleko.
Představte si dokonalý lezecký den: ráno se probudíte, vylezete pár skvělých cest na pevné žule a odpoledne skočíte do horkých pramenů, které bublají hned pod skálou. Sektoru Chancos se říká také Marcará.
Chancos je vápencový a žulový kaňon, který nabízí skvělé útočiště, pokud v Huarazu panuje nepříznivé počasí. Díky své nižší nadmořské výšce (kolem 2 800 m n. m.) je zde mnohem tepleji a vzduch je zde o poznání hustší.
Sektor nabízí zhruba 30 odjištěných cest, převážně v rozmezí od 5c do 7b. Cesty jsou spíše technického charakteru, často se zde setkáte s lezením po jemných dírkách a na tření.
Z Huarazu sednete do místního sdíleného minibusu (colectivo) směr Caraz, vystoupíte ve vesnici Marcará a odtud je to buď krátká jízda taxíkem (směr termální lázně Chancos), nebo příjemná 20 minutová procházka. Od silnice ke skále dojdete za necelých 5 minut.
Tato vápencová stěna se tyčí přímo nad temně modrou hladinou horské laguny ve výšce 3 900 metrů. Skála je zde z ostrého vápence.
Převládají zde delší, vytrvalostní cesty. Najdeš tu sice pár pětkových cest na rozehřátí, ale plný potenciál oblasti oceníte, pokud bezpečně zvládáte obtížnosti 6b až 7c.
Oblast je o něco hůře dostupná, díky tomu tu nenajdeš davy. Z Huarazu se musíte dopravit do vesnice Recuay a odtud si najmout taxi na prašnou cestu směr Laguna Antacocha. Od konce cesty vás čeká zhruba 15 až 20 minut chůze do mírného kopce přímo k laguně.