Sedím nad fotografiemi z mé poslední výpravy. Vrátila jsem se z Tanzanie opět nadšená a obohacená. Dobrodružství na cestách, o která tady nikdy není nouze, nové chutě, nové vůně. To všechno zůstane dlouho (a doufám, že napořád) uloženo v mé paměti. A ze všeho nejdůležitější byla pro mě setkání. Setkání se starými přáteli i setkání nová.

Cílem letošní cesty byla vesnice Kahe, kde má můj kamarád, místní učitel Peter Lelo, na starosti dětský domov. Nadšeně mi o své práci psal, a tak jsem se rozhodla, že věnuji svůj čas a během vánočních prázdnin připravím pro děti program. Tyhle děti jsou balzámem pro učitele-našince, protože se touží dozvídat a učit nové věci. A nové bylo pro ně všechno. Vodové barvy a voskovky, české pexeso, knihy, které jsem přivezla, skládanky z papíru, písničky i pohybové hry.

To, co mě také nově uchvátilo, byla tanzánská příroda. Proč nově? Protože v těchto měsících jsem tady ještě nebyla. Přestože v Tanzánii zraje ovoce a kvetou květiny po celý rok, přece jenom některé chutě a vůně pro mě nové byly. A nejenom chutě ovoce. Spala v domě paní učitelky Kimario, Petrovy maminky, mohla jsem jí pomáhat vařit a protože jsem nebyla jediným hostem (na vánoční prázdniny přijela i její vnoučata) a protože má kolem domu pěknou farmu s kukuřicí, banánovníky, cukrovou třtinou, stromy papáji a dalšími dobrotami, ochutnala jsem spoustu specialit z kuchyně kmene Čaga. Při vaření mi vyprávěla o místních zvycích a zajímala se o naši kulturu.

Tahle místa mi pomáhají překonat samu sebe. Třeba jízda na motorce. Není to tak dávno, co jsem si řekla, že na motorku už nikdy nesednu – a tady se mi to letos podařilo hned několikrát.  😀

Cestování v Tanzánii je kapitola sama o sobě. Při něm mají lidé k sobě hodně blízko, a tím nemyslím jen blízkost fyzickou. O překvapení není nikdy nouze. Kromě těch „překvapení“ která čekáš, jako je zavařený motor, defekt na pneumatice nebo další tři cestující s tebou na dvousedadle, bylo pro mě překvapením, když mi řidič autobusu, vedle kterého jsem seděla, začal popisovat místní přírodu, kulturu, ukazoval během jízdy zajímavosti a mluvil o nich tak nadšeně, že jsem si říkala, že je to nějaký špičkový průvodce cestovky, který si jen na chvíli odskočil řídit autobus.

Dalším autobusovým překvapením byl spolucestující, který na mě začal mluvit česky, protože podle přízvuku poznal, odkud jsem. Vystudoval u nás školu a často se k nám vrací navštěvovat přátele.

Jedním z největších letošních překvapení bylo, když Peter na Vánoce vytvořil vánoční stromek, donesl Plzeňské a paní Kimario upekla rybu. Tanzanie mě prostě vždy něčím uchvátí, dojme.

Miluji nejenom tahle místa pod horou Kilimanjaro, moc ráda navštěvuji i vesnici Mwembe v malebném údolí mezi horami i nesmírně krásný ostrov Zanzibar. Když budeš chtít, ráda tě vezmu s sebou.

Chybí ti mezi fotografiemi národní parky, velká africká zvířata, pokoření horských velikánů a moře? Nemusíš mít obavy, i na ty na naší společné výpravě dojde.